GENIUS LOCI JAKO SPOLEČENSKÁ HODNOTA

Prof. PaedDr. Jaroslav Vencálek CSc. - vysokoškolský pedagog (geograf a politolog), autor unikátních výukových projektů (pro základní, střední, vysoké školy) a vědeckých monografií (pro dílčí části ČR, SR, Polska a Ukrajiny) o vlivech genia loci (regionis) na rozvoj středoevropských regionů. Působil na Ostravské univerzitě v Ostravě (1974-2011), Trenčianske univerzitě Alexandra Dubčeka v Trenčíne (2009-2010) a od roku 2010 doposud na Inštitútu politológie Filozofické fakulty Prešovské univerzity v Prešově. 

PREZENTACE KE STAŽENÍ

Proč vůbec hovořit o geniu loci (regionis)?

Tak jako v minulosti, tak i nyní tvoří společenské hodnoty neobyčejně závažné atributy lidské pospolitosti. Nezávisle na charakteru doby, bylo vždy důležité znát a orientovat se v tom, jak byly tyto hodnoty vnímány a posuzovány.

Protože "časoprostor" je charakterizován trvalými proměnami prakticky jakýchkoliv objektů, jevů či procesů, lze konstatovat, že i vnímání společenských hodnot se v průběhu času mění. Každá společenská epocha či období, podobně jako každý světový makroregion či dílčí lokální části krajiny, se vyznačují právě těmito proměnami.

A přesto!

V průběhu životů jednotlivých, po sobě následujících generací, dochází k všeobecně známému společenskému jevu. Prostřednictvím výchovy a vzdělání, nabyté lidské zkušenosti a poznatky bývají předkládány generacím následným. A tak pokud vnímáme sumu poznatků a zkušeností o vzájemném vztahu člověka a krajiny za neobyčejně důležitou, budeme ji vždy poskytovat následným generacím, neboť víme, že jim nejen mohou usnadňovat jejich životy, ale i garantovat společensky potřebnou kontinuitu.

Kumulující se významy míst tak vytvářejí jejich "genia loci". Generačně se tak setkáváme s faktorem zvaným "genius loci" (genius regionis), tedy souborem vlastností a významů, charakteristických pro určitá místa (např. obce, ulice, pobřeží), která prezentují neopakovatelným způsobem vzniklá propojení určitých artefaktů (objektů, jevů, procesů) s konkrétním přírodním prostředím.

Proto lze vyslovit poznatek, že každé místo bylo ovlivněno svou minulostí!

Současně je ale nutno uvést, že každá touha po nové změně, byla vždy iniciována vizí o budoucnosti.

Nejinak je tomu i dnes!

Proto, aby se jakékoliv území vyvíjelo skutečně progresivně (nikoliv pouze podle momentálně platných hodnotících kritérií), nestačí hesla, provolání či příklon na stranu těch, kteří v daném čase byli či momentálně jsou nositeli převládajících myšlenek, nýbrž je zapotřebí schopnosti porozumět vzájemnému vztahu mezi minulostí, současností a budoucností. Na této komplexně pojaté bázi lidské existence (kontinuity) lze odhalovat tolik potřebné synergické principy progresivního rozvoje lidských entit či podle nejrůznějších kritérií vnímaných společenství.

Proč hovořit o geniu loci (regionis) právě k pracovníkům knihoven?

Žijeme v době výrazně globalizačně se prosazujících tendencí. Nelze se přiklánět ani na stranu těch, kteří globalizaci jednoznačně "aplaudují", ale ani těch, kteří jakékoliv "globalizační tendence odmítají". Je zapotřebí, aby každý člověk na planetě Zemi získal základní představu o vývoji lidského druhu Homo sapiens sapiens, který v průběhu evolučního procesu dospěl do globalizačního stádia, kdy serozhodujícími činiteli pro fungování jakékoliv území světa staly následující faktory:

• "sociální koheze" (skupinová soudržnost obyvatel určitého území, budovaná pomocí vzájemných vztahů, sdílené identity, mezilidské důvěry, sociální kontroly a solidarity),
• kupní síla (vnitřní odbyt),
• tvorba pracovních příležitostí (dostatek pracovních příležitostí v krajině),
• kontrola rozsahu zahraničních půjček,
• ochrana malých a středních podniků před konkurenčními vlivy nadnárodních korporací.

Právě většina společenských jevů, které přispívají k existenci a rozvoji pozitivních sociálních soudržností (kohezí), bohužel dlouhodobě setrvává na okraji celospolečenské pozornosti. A tak rozhodně není překvapujícím zjištěním, že neobyčejně intenzivní silou, která výrazně může napomoci rozvoji nejrůznějších identit (včetně identity územní), jsou pracovníci knihoven.

Je proto nezbytné, aby naše společnost opustila vnímání krajiny ve smyslu jednostranné informace o počtech určitých objektů (a zpravidla pod ekonomickým tlakem konstatovala, že něčeho je moc, nebo naopak něčeho málo), ale aby krajina byla vnímána jako nositelka důležité části identity a historické paměti. Tedy, aby v lidské společnosti znovu nabyla na důležitosti "tvorba pocitů domova".

Ostatně již německý fenomenologický filosof Martin Heidegger (1889-1976) konstatoval, že "místo je kvalitativní totalitou komplexní povahy, kterou nelze redukovat na žádnou z jeho vlastností a tudíž popsat pomocí analytických pojmů".

Lze se proto ptát!

Kdo jiný má přístup k takovému množství nejrůznějších prvků paměťové struktury krajiny (např. reliéf, klima, péče o využití krajiny, příběhy a pověsti míst, sousedské vztahy) než pracovníci knihoven?

Kdo jiný by se tak měl permanentně seznamovat s "geniem loci jako společenskou hodnotou ovlivňující život obyvatel" než pracovníci knihoven?

Domnívám se, že právě pracovníci knihoven náleží k početné skupině těch, kteří mohou výrazně ovlivňovat klima ve společnosti.

Nebo se mýlím?